Znovu jsem byl s tvorbou Foo Fighters konfrontován zhruba před 14 dny, kdy jsem si na netu přečetl, že se chystají v létě do Prahy. Článek mě donutil poslechnout si a znovu objevit album ESPaG.
Při tomto znovuzrození jsem si uvědomil, co my v poslední době chybělo v mém playlistu. Byla to ona živelnost! To jak vás Foo Fighters dokážou uzemnit, dostat do varu, vyburcovat! Nejdřív jsem si myslel, že je pro mě ESPaG celkem jasná deska na první poslech - prostě se mi líbí/nelíbí. Ale asi tomu tak nebylo. Až teď zpětně jsem dokázal ocenit její pro mě dosud skryté kvality.
The Pretender, Let It Die, Erase/Replace, Long Road to Ruin - to je začátek, z kterého energie a temperament přímo stříká. Jsou to songy, při kterých se při koncertě zaručeně vyskáčete. The Pretender je asi nejznámější píseň z alba - pořádně řízná! Let it Die je na mě místy trochu moc uřvaná, ale jinak velký nářez. Long Road to Ruin má vtipný videoklip. Doporučuju shlédnout.
Další písně - Come Alive, Stranger Things Have Happened, Cheer Up, Boys (Your Make Up Is Running) a Summer's End jsou pro mě trošku hlušší částí. Asi nejvíc mě z nich oslovila Cheer Up, Boys. Text není nic náročnýho, ale má to perfektní rytmus a říz.
Následují písně Ballad of the Beaconsfield Miners - což je balada o hornících z Austrálie; Statues; But, Honestly - která má fantastický gradující závěr a podle mě by se hodila až na samý konec desky, a Home. Tento závěrečný set je spíše baladického žánru, ale celkové nahrávce to vůbec neškodí.
Co říct na konec? Deska je plná života i míst pro zamyšlení. Rozhodně vás nenechá klidnými (minimálně svojí 1. polovinou). Pokud máte náladu na něco ostřejšího, dejte si ESPaG! Moje celkové hodnocení je 7,5/10
Žádné komentáře:
Okomentovat