neděle 29. dubna 2012

Potěšení je na mé straně

 Jistě to většina z vás zná. Při nákupech oblečení strávíte někdy i hodiny v různých interiérech nepřeberného množství obchodů. Zkuste si vzpomenout, kdy vás naposledy některý interiér nebo jeho prvek zaujal natolik, abyste si řekli, že se vám to líbí, nebo že jste tím přímo uchváceni. Mně se to po dlouhé době stalo! Byli jsme nakupovat v jednom obchodním centru v Praze. Klasická situace.. Nemůžete si vybrat, nic vám nesedí, všechno si zkoušíte pětkrát a výsledek nikde. Při naší honbě za úspěchem jsem narazil na něco krásného. A nebylo to oblečení! V nejmenovaném obchodě úplně až vzadu to viselo. Tohle svítidlo upoutalo moji pozornost naprosto okamžitě. Dlouho jsem chodil kolem něj dokola a prohlížel si ho. Pravdou je, že prodavačka se tvářila poněkud neklidně, ale to co leželo pod tímto lustrem, rozhodně nemohlo vzbudit tolik mojí pozornosti jako právě onen zdroj světla.
 Klasický kruhový koncept není ničím zvláštním. Ale spojení kovu a skla je mi velmi sympatické. Je to určitě směr, kterým by se měla práce se sklem i kovem ubírat. Jak nádherně může působit kombinace skla a oceli, nám ukázala již Eva Jiřičná. Její sklo – ocelové schodiště ve Victoria and Albert Museum v Londýně z roku 2007 je naprosto úchvatné. Proto mě potěšil tento lustr, který sestává z kovového kruhu, na kterém jsou různě dlouhé a různě zahnuté válcovité skleněné prvky (viz obrázek). Na kovovém kruhu jsou umístěny vedle sebe žárovky, a to tak aby nebránily vyniknutí skla – jsou za skleněnými válci. Válce jsou zakončené koulí, což na mě působí efektem stékající vody – kapek. Nejdříve jsem si myslel, že je to celé poněkud přehnaně mohutné. Ale po důkladnějším prohlížení jsem zjistil, že celý lustr je zavěšen asi na třech ocelových lankách. Moc se mi tato koncepce líbí. Celé takto řešené uchopení jakoby odhmotní spodní část lustru a dodá potřebnou vzdušnost a lehkost. Byl jsem opravdu mile překvapen.
 Je možné, že je to sériová výroba. Možná je to originální designový kousek. Ať už je to cokoliv, je to pěkné a já jsem byl potěšen tímto zážitkem v místech, ve kterých bych to možná ani nečekal.

P.S. Omluva za kvalitu fotky, můj mobil toho víc nedokáže :-)

čtvrtek 26. dubna 2012

Návrat hrdiny

Vzpomínám na dobu, kdy jsem byl ještě dítě. Každý z nás měl tehdy nějakého toho hrdinu. Byl to náš předobraz statečnosti, úspěchu a božství. Pamatuji si třeba na to, jak jsme sledovali a doslova hltali všechny závody Formule 1. Ten Němec v červeném Ferrari byl pro mnohé ztělesněním našich snů, hrdinou který přitahoval naši pozornost. Většina z nás chtěla být jako on. Při našich nekonečných závodech na kolech jsme se předháněli s vervou Schumacherovi vlastní. Bojovali jsme o to, kdo ponese „prapor“ s jeho jménem a jménem legendární stáje Ferrari. Když jsem k Vánocům dostal své první horské kolo, bylo to jako zjevení. Tehdy jsem možná ještě nemohl docenit jeho červenou barvu. To až za chvíli! Při všech těch závodech jsem si mohl hrát právě já na „Schumiho“, vždyť mé kolo bylo vyvedeno v barvách stáje z Maranella, za kterou legendární Němec jezdil. Schumacher byl hrdina, předmět našich hádek, rvaček a postava z mnohačetných plakátů a samolepek v našich pokojích. Proto mé srdce před nedávnem radostně poskočilo, když jsem se dozvěděl, že sedminásobný mistr světa se do F1 vrací. Můj hrdina byl zpět! Ano, již to není to, co to bývalo. Nevyhrává každý závod s náskokem alespoň půl kola. Dokonce nevyhrál od svého návratu ještě ani jeden. Ale co, mě to nevadí. V mých očích je to stále můj dětský hrdina a idol a já mu stále držím palce, jako tomu bylo před lety. Holt starého psa novým kousků nenaučíš. A jestli si se mnou někdo chce dát závod na kole, tak jsem Schumacher, aby bylo jasno! A proto: Kdo byl váš dětský hrdina? Myslíte si, že i dnešní děti mají hrdiny takovéhoto typu, jako jsme měli my?