Green Day v Praze - 29. 6. 2010

Nevím čím bych začal..Nejde to popsat. Neuvěřitelný hudební zážitek, největší v mým životě! 5 let jsem čekal na to, až Green Day zase přijedou do Prahy a konečně jsem se dočkal! Jelikož jsem na prvním koncertě v roce 2005 nebyl, těšil jsem se dvakrát tolik.
Vůbec jsem nevěděl v kolik bych měl dorazit do Holešovic. Mělo se otevírat od čtyř a tak jsem si řekl, že když přijdu na druhou bude to stačit. Tahle doměnka se naštěstí vyplnila. Měl jsem lístky do první kategorie a tudíž sem se ani tak nemusel tlačit. Nakonec jsem se dostal asi 5 metrů od konce výběžku z pódia a musím říct, že flek to byl dobrej. Odpoledne bylo fakt neskutečný vedro, a proto přišlo vhod kropení vodou od hasičů. Kolem pátý hodiny se začal prostor zhušťovat a místa ubývalo, ale naštěstí jsme si to svoje ubránili.
Jako první přišla na řadu česká kapela The Pooh - rock podobný tomu ze začátku 90. let, na mě místy až moc uřvanej. Druhým předskokanem byli už přece jen slavnější Billy Talent - kanadskej punkrock, kterej docela dobře rozehřál publikum, škoda jen, že byl celkem ledabyle nazvučenej. A pak už se šlo na to..
Na řadu přišel oblíbený králík, který jako vždy vypil dvě piva na ex, zatančil pár "sexy" tanečků a zase odkráčel. Ani ne za pět minut už přišli na řadu hlavní hvězdy večera! Green Day! První písničkou byla 21st century breakdown, která rozjela davový šílení. Lidi skákali a zpívali z plnejch plic. Už při druhý písničce - Know your enemy, si Billie Joe vybral kluka a vytáhl ho na pódium. Chtěl po něm zazpívat kus refrénu, ale mlaďoch mu sebral mikrofon a odzpíval celou sloku, pak se pozdravil se všemi členy GD a na povel Billieho skočil z pódia do diváků. Během první části koncertu se střídaly písně z alba American Idiot a 21st century breakdown - např. Holiday, Viva la Gloria, Give me novacaine, East jesus nowhere(nechyběl mladý kluk z publika, kterého si BJ vybral jako součást choreografie písně), St. Jimmy.. Během toho si Billie vytáhl na pódium holku, poklekl před ní a věnoval ji svoje potítko a dostala pusu - myslím, že pro ní to byl zážitek na celej život :D
Pak přišla na řadu sekce písní ze starších alb - Basket case, Waiting, When I come around atd. Po písničce Longview si Billie vybral tři hráče z publika - basáka, bubeníka a kytaristu. Musím říct, že jim to šlo. Vrcholem večera zřejmě byla píseň King for a day, kdy na sebe všichni na pódiu navlíknuli neuvěřitelný kostýmy, všichni kravli, skákali, zpívali, Tré Cool předvedl fingovanou felaci na BJovi, Billie šlukoval tampóny, který mu nějaká chtivá fanynka hodila na pódium. Na všech bylo vidět, že si to užívají - jak diváci tak účinkující. Billie stále opakoval "dikymoc" a hnal publikum k nepopsatelnýmu řevu - například i tím, že vytáhl českou vlajku a začal s ní mávat na pódiu. Senzační byl song 21 guns, který zpívalo celý publikum. Základní část koncertu zakončili GD typicky, a to sice písní Minority. První přídavek obsahoval písně American Idiot a hlavně Jesus of suburbia, která je bezkonkurenční. Ve druhým přídavku jsme se dočkali songu Wake me up when september ends a celý večer byl zakončen písní Good Riddance(Time of your life).
Koncert doprovázelo spousta pyrotechnickejch efektů, Billie Joe stříkal na diváky vodu, střílel trička a neustále pobízel ke skandování. Pódium bylo skvěle upraveno, promítaly se různý animace na zadní stěnu. Green Day tenhle koncert prostě rozhodně nevypustili. Byla to bomba akce, kterou jsem si maximálně užil! Doufám, že další návštěvy GD se dočkáme dříve než za 5 let..Bylo to prostě super!

Prague Proms 2010 - Beatles Night

Včera jsem měl tu možnost (a znovu za ní děkuju), že jsem mohl prožít jeden úžasný hudební zážitek. V rámci hudebního festivalu Prague Proms 2010 byl na programu jako zahajovací koncert uveden titul Beatles Night. Koncert na němž hrál český symfonický orchestr skladby The Beatles, to vše pod vedením amerického dirigenta Carla Davise. Tento skladatel a dirigent spolupracoval s Paulem McCartneyem např. na projektu Liverpoolského oratoria. A byla to opravdu krása. Orchestrálně zahrané skladby se najednou nacházejí v úplně jiné poloze. Je to uchu lahodící a opravdu to stojí za to. V některé chvíli jsem si říkal jaká je to škoda, že tahle liverpoolská čtyřka si spolu už nikdy nezahraje. Na programu byly skladby ze začátku hudební kariéry The Beatles jako např. Twist and Shout, Help!, Hard day´s night nebo She loves you. Na druhé straně se diváci dočkali i písní "novějších", pro představu - Sgt. Pepper´s hearts club band, A day in the life, Lucy in the sky with diamonds. Zvláště skladby z alba Sgt. Pepper´s lonely hearts club band byly v podání symfonického orchestru opravdu nádherné, stejně jako např. Harrisonova Something. Vše bylo uzevřeno, jak sám Davis řekl, requiem The Beatles, a to sice písní Let it be, po které následovala All you need is love, do které se zapojily i hlasy samotného publika. Jako přídavek jsme se dočkali Paulovy Living let die. Carl Davis a celý orchestr byl odměněn dvojitými "standing ovation" a šlo se domů. Byl to opravdu skvělý hudební zážitek a příjemně strávený večer.

Ringo Starr/"Y Not" - Recenze

Před nedávnem nás bývalý Beatle Ringo Starr obšťastnil svým novým dílkem a nutno říct, že se mu to docela dobře povedlo. Desku s názvem "Y not" si Ringo produkoval celou sám a přizval si na ní několik výjmečných hudebních hostů. Kytar se chopili Dave Stewart z Eurythmics nebo třeba Joe Walsh z Eagles. Za klávesy zasedl Benmont Tench. Asi nejvýraznějším hostem, který na desce vystupuje je Ringův parťák z The Beatles Paul McCartney. Jeho basa zní v druhé písni alba - Peace Dream. Hlavně si ale s Ringem střihl duet v nádherné baladě Walk with you. Nutno podotknout ještě účast mladé soulové zpěvačky Joss Stone.
Tohle album je sice krátké časově, ale délka jeho života a ozvěny bude bezesporu dlouhá. Ringo Starr nikdy nebyl skladatelem extra hitů, které vás na první poslech uchvátí a není tomu tak ani na současném albu. Přesto to není vůbec na škodu. Písničky jsou vyvážené, vyzařuje z nich optimismus, hlavními tematy jsou láska a mír. Při poslechu tohoto alba cítíte jak se vám v těle rozlévá cosi, co bych popsal jako pocit uklidnění a načerpání nových sil. Pozitivní energie z písniček je veliká. Ringo se na desce dobře vypořádal i se zpěvem, ve kterém ne vždycky byl úplně nejsilnější. Mezi nejlepší písně patří Peace Dream, Walk with you, Y not, Who´s your dady. Walk with you je již zmíněným duetem s Paulem McCartneym a má parametry možného hitu, především ale jde o krásnou písničku dvou hudebníků, kteří rozhodně mají ještě světu co nabídnout. Peace Dream naráží na Johna Lennona (..just like John Lennon said in Amsterodam from his bad..)a jeho postelové mírové dýchánky. Píseň Who´s your daddy je podařeným duetem Ringa a mladé zpěvačky Joss Stone.
Ač může deska působit místy poněkud nudně, jedná se o podařené hudební dílo. Je vidět, že Ringo to ještě rozhodně nebalí a je to jen dobře! Pro fanoušky Ringa nutnost, pro ostatní příjemné zpestření dne kvalitní hudbou. Z možných deseti bodů dávám sedm.

1# Like A Rolling Stone - Bob Dylan

Časopis Rolling Stone zveřejnil žebříček 500 nejlepších písní všech dob. A je to opravdu zajímavé počtení..Kdo čekal, že na prvním místě budou The Beatles (stejně jako tomu bylo u alb) ten se šeredně mýlil. Nejlepším songem historie je Like A Rolling Stone od Boba Dylana! Jakmile jsem tohle zjistil, tak jsem si říkal, kde asi soudruzi z NDR udělali chybu. Ale pak jsem to pochopil..Jasně tahle píseň je fakt dobrá, ale nikdy se mi nezdála jako nejlepší ze všech. Řekl jsem si, že si jí zase pořádně poslechnu. A kluci z Rolling Stone mají nejspíš pravdu. Je to bomba. je to hezký, je to něco co hladí vaše uši, co ve vás probouzí hudební city. Já sám jsem měl na přední umístění jiný favority, ale musím říct, že Like A Rolling Stone si to zaslouží. Písnička, kterou Bob zahrál i na svém posledním koncertě v Praze, byla nahrána v roce 1965 a nachází se na albu Highway 61 Revisited. Tohle umístění jí fakt přeju a Bob si to určitě zaslouží, je to totiž Pan Hudebník.
Můj favorit skončil na třetím místě. Je to píseň Imagine od J. Lennona. Jsem rád, že se umístila takhle vysoko, rozhodně tam patří. Překvapením se může zdát 9. místo. Smells like teen spirit, tam ale bezesporu patří. Tahle píseň vyvolala hudební revoluci a je to fakt dobrej kus.
Zajímavé je, že The Beatles jsou "až" na 8. místě, a to s písní Hey Jude. Nečekal bych, že bude tenhle song tak vysoko. Ale faktem je, že ho zná asi každý a má tu zvláštní moc, která vás nutí si ho broukat i kdybyste stokrát nechtěli. Samotní The Beatles mají mezi 500 nejlepsími písněmi hned 26 zástupců.
Snad ještě dodám, že na druhém místě žebříčku jsou Rolling Stones s písní Satisfaction.

Bullet in a bible/Green day

Co si představíte pod pojmem "živák"? Koncert plnej efektů, spousty nadupanejch písní a frontmanů, který jsou ochotný udělat pro potěchu diváka úplně všechno? Tak přesně takovej je koncert Green day, který odehráli v roce 2005 v Milton Keynes v Anglii! Dvd se záznamem koncertu se jmenuje Bullet in a bible a je to fakt nářez!
Hudební skupina může bejt super, může prodávat tuny cdček, ale její kvality odhalí až živý koncerty. A přesně tohle je ten případ, protože Green day to naživo opravdu umí. Nejedná se vlastně jen o syrový záznam koncertu, tohle je něco jako film. Jeho režií byl pověřen Samuel Bayer, který vedl i natáčení klipů k desce American idiot. A svou práci odvedl fakt bravurně. Záznam je (jak sám Billie Joe ve filmu říká) z druhého koncertu v Milton Keynes. První byl o den dříve. Na každém z nich bylo 65 000(!) lidí. A muselo to být opravdu něco. Písničky jsou hrány s naprosto nevídanou vervou. Už při druhém songu z frontmanů teče pot, ale na síle jim to pranic neubírá. Billie Joe je šoumen jak se patří, celej koncert dělá "voloviny", dokonce ukáže na diváky zadek :-). Je vidět, že koncert si fakt užívá. A hlavně má ten dar, že umí zpívat naživo (narozdíl např. od Anthonyho Keidise z "Redhotů" nebo Bryana Hollana z Offspring). Mezi nejlepší kousky z Bullet in a bible patří písně Jesus os suburbia, Holiday, King for a day, Minority, Wake me up when september ends. Při těch vám až naskakuje husí kůže. Publikum je taky neuvěřitelné a Billieho poslouchá téměř na slovo. Veliká rozmanitost panuje i co se týká záběrů kamer - kamery jsou snad všude, dokonce i v publiku (použito i na koncertech např. U2). Divák tudíž vidí naprosto všechno a dokonale.
Jenže to ještě není všechno. Mezi jednotlivýma písničkama je spusta věcí k vidění. Jsou to třeba rozhovory se členy Green day (převážně na téma vzniku American idiota a průběhu turné), pohled na stavbu pódia, natáčení ze zákulisí koncertu, rozhovory s diváky a mimo jiné i návštěva britského muzea války, ve kterém průvodkyně ukáže Green day kulku v bibli - odtud tedy i název celého dvd. Všechno je doplněno vtipnými scénkami a hláškami členů Green day, které jsou všudypřítomné.
Pokud máte rádi Green day a toužíte vidět jak to umí rozbalit naživo pořiďtě si tohle dvd, opravdu to stojí za to! A nebo ještě lépe přijďte na koncert Green Day 29.6. v Praze. Já tam budu a doufám, že předvedou něco podobného jako v roce 2005 v Milton Keynes.

Playlist:
1. American idiot
2. Jesus of suburbia
3. Holiday
4. Are we the waiting
5. St. Jimmy
6. Longview
7. Hitchin´ a ride
8. Brain stew
9. Basket case
10. King for a day/Shout
11. Wake me up when september ends
12. Minority
13. Boulevard of broken dreams
14. Good Riddance (Time of your life)

A day in the life - The Beatles

Asi takhle..Tahle píseň je prostě bomba, která mě uchvátila na první poslech! I proto jsem se rozhodl, že vám trochu přiblížím její historii. Je to prostě něco tak výjimečného, že to nemá obdoby. Píseň byla nahrána pro album Sgt. Pepper´s lonely hearts club band. Byla to vlastně první písnička, která pro album vznikla. Je výjmečná v celé hudební historii. I proto obsadila v žebříčku 500 nejlepších písní historie časopisu Rolling stones 26. místo. Různé hudební polohy skladby jí dodávají na zajímavosti. Text je také pozoruhodný. Např. sloka o dírách v hrabství Lancashire je inspirována článkem z Daily Mail, který pojednával o objevení 4000 děr v již zmíněném hrabství. Mužem jenž se zabil v autě je Tara Brown. Zajímavostí je, že píseň se vlastně skládá ze tří pasáží. Do dvou pomalých je vklíněna jedna svižnější, kterou pro píseň složil McCartney. Nastal ovšem problém jak jednotlivé pasáže spojit. A tak se přišlo s tím, že v přechodech mezi těmito pasážemi bude hrát symfonický orchestr, a to sice nekoordinovaně. Někde jsem slyšel, že to byl docela problém, jelikož hudebníci z orchestru byli zvyklí hrát pod vedením dirigenta a ne víceméně tak jak se jim zlíbí:-)
Tuto píseň nechtěla nejdříve rádia hrát, jelikož prý propaguje drogy. No udělejme si o tom obrázek každý sám. Nicméně 18. června 2010 nás čeká aukce, na které se bude dražit papírek s textem, který je dílem Johna Lennona. Odhad aukční síně je takový, že by se mohla tato "relikvie" prodat až za 700 000 liber (13 mil. korun)! Uvidíme jak to dopadne. Každopádně já na to nemam :D
Tato skladba patří k mým nejoblíbenějším vůbec a myslím si, že zůstane navždy na výsluní žebříčků populární hudby stejně jako samotné album Sgt. Pepper´s lonely hearts club band.

Paul McCartney, Flowers In The Dirt - Recenze

Před nedávnem se mi dostala do ruky deska Beatla Paula McCartneyho Flowers in the dirt. Jelikož mám jeho hudbu opravdu hodně rád a jsem majitelem několika jeho cd a kompletních The Betales, rozhodl jsem se, že vám tenhle zážitek také zprostředkuju.
Tahle deska vyšla v létě roku 1989. Směle bych ji mohl zařadit k tomu nejlepšímu co jsme od Paula měli možnost slyšet. Sice nedosahuje na takové velikány v McCartneyho tvorbě, jakými jsou např. Band on the Run nebo Memory almost full, ale i přes to je to deska, která má velikou kvalitu a je na ní množství velmi pěkných skladeb.
Zprvu se mi zdálo, že je to deska, která není příliš průbojná, překvapivá, prostě že je trošku ospalá. Ale to byla chyba! Jedná se o desku, která vás nejspíše nepohltí na první poslech. Musíte si ji přehrát alespoň dvakrát, ne-li třikrát. Flowers in the dirt nemá jasnou hitovku, i když některé písně přece jen vybočují. Titulní píseň My brave face může některým posluchačům jako hit znít, mě to tak jasné nepřijde. Každopádně se jedná o píseň se skvělým nábojem, která vám dá impuls k tomu, že tohle cd, nevypnete hned zezačátku, ale poslechnete si ho hezky celé. Moc pěknou písní je i čtvrtá skladba, kterou bych nazval typickou "McCartneyovkou". Je něžná, zasněná..Píseň Figure of eight vás, po zdá se slabší pasáži, zase nakopne k poslechu. Skvělý rytmus a nádech z ní dělá jednu z nejlepších skladeb alba. Ovšem hned následující song jí předčí. This one je prostě bomba (alespoň pro mě). Chytlavá melodie způsobí, že vaše sprcha zase po čase pozná obměnu repertoáru. K písni je velmi pěkný klip, kde vystupuje i Linda McCartney. Někde jsem dokonce slyšel, že skladba je vzpomínkou na Johna Lennona..Následuje opět trošku hluchá část alba, po které přijde na řadu píseň How many people, která se nese na vlně reggae rytmů. Skladba Ou Est Le Soleil na mě působí skoro až tajemně. Jedním ze tří bonusových tracků je i Flying To My Home - píseň s motivem návratu a chytlavou melodií.
Celkově je tohle album něčím víc, než jen obyčejnou řadovkou, a to zejména díky několika nezapomenutelným písním, jakými jsou např. My brave face, This one nebo Flying to my home. Řekl bych, že Flowers in the dirt je placka, která se hodí pro chvíle pohody a klidu. Moje celkové hodnocení je 7 bodů z 10 možných.

Seznam skladeb:
1. My Brave face 3:16
2. Rough ride 4:43
3. You want her too 3:13
4. Distractions 4:38
5. We got married 4:55
6. Put it there 2:09
7. Figure of eight 3:23
8. This one 4:10
9. Don´t be careless love 3:17
10. That day is done 4:18
11. How many people 4:14
12. Motor of love 6:18
13. Ou est le soleil 4:46
14. Back on my feet 4:21
15. Flaying to my home 4:13
16. Loveliest thing 3:58

Tracyho tygr - recenze

Tak tuhle knihu mohu směle všem doporučit! Je to úžasné dílo, které stojí za to přečíst. Tom Tracy si vždycky přál mít tygra, ale žádný kterého kdy za svůj život potkal nebyl ten jeho. Až jednou konečně..tygr chodí s Tracym všude, je to postava, kterou vidí jen Tracy, s kterou mluví jen on. Je to jeho druhá já. Odvážnější i citlivější. Tom odjíždí do New Yorku za prací. Dělá zde v kávových skladech. Zde se seznámí s Laurou, jejich vztah, ale brzy ztroskotá a Tracy zůstává opět sám. Tom odjíždí z New Yorku. Po šesti letech se, ale opět vrací a tentokrát způsobí mnohem větší rozruch. Po Tracyho boku se totiž objeví opravdický tygr. Začíná hon na tygra. Mezitím je Tracy v péči psychiatrů v čele s doktorem Pingitzerem, neboť stále tvrdí, že tygr je jeho od nepaměti a nechápe jak to, že ho najednou vidí i ostatní. Policie ovšem ví, že nedávno utekl tygr z cirkusu a potuluje se po ulicích New Yorku. Tracy vymyslí past, aby byl tygr zase chycen..
Kniha napsaná s určitou laskavostí k postavám, protkána ironickými pasážemi a vůní kávy je opravdovou perlou světové literatury. Zvláště krásný je rozhovor doktora Pingitzera a Tracyho, při kterém vám dojde, že blázen je vlastně sám psychiatr a ne Tracy, jak se všichni domnívají. Navíc Pingitzer mluví nádhernou lámanou angličtinou, kterou skvělý překlad Jiřího Joseka dokonale zachytil.Po přečtení této knihy, budete chtít mít svého vlastního tygra i vy:-) Vřele doporučuji!

William Saroyan - Tracyho tygr
ODEON, 1980, Praha
ilustroval Jiří Šalamoun

George Harrison - Thirty three and 1/3

Krásná deska s krásným obalem..Made in India! 100 Kčs! To byly tehdá pěníze:-) Jsem rád, že ji doma mám.